Monday, 15 October 2018
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr

A je to tu

01 - 08.02.07 čt - Vídeň

Vídeň – celodenní čekání na letišti, od rána, přijeli jsme v 9 a letíme večer. V podstatě prospaný den.

Všichni letíme poprvé a při odlepení od země je celkem znám, že letíme malým Airbusem, velice prudce nabírá výšku. Samozřejmě pro mě je tu málo místa, což jsem čekal… turbulence

Madridu nás čekají nové terminály, které jsou propojeny automatickým podzemním metrem – jak ve filmu. Mají tu pěkně drahý bagety, ale neodoláme, máme hlad. Jsou jen se sýrem nebo s hovězím, takže pěkně těžko lezou do krku. Z Madridu nás čeká let dlouhý 13 hodin, naštěstí ve větším Airbusu, který už má čistší vzlet. Dostáváme zde jak večeři tak i snídani – obecné málo chleba, teda spíš bagetek, jinak je jídlo poživatelné. Několik filmů, pod námi je skoro celý let, tedy co je světlo, je stále zataženo, není vidět ani moře ani pevnina až ke konci Andy i s Aconcaquou. Dobrý nápad – při vzlétání je puštěná livekamera, která je umístěná na směrovce letadla – dost dobré záběry.

02 - 09.02.07 pá – Santiago a Mendoza

Ráno přelétáme Andy - konečně je vidět pevnina a hory i se samotnou Aconcaquou (8:00), která ční nad okolní hory jako maják. Na letišti (8:40) procházíme úspěšně imigrací a dorazila i zavazadla – spadl nám kamen ze srdce. Opravdu chaos, ještě jedna kontrola u východu, kde se odevzdává prohlášení o tom, ze nedovážím žádná zvířata atd. U východu nás chytli hned taxíkáři, kterým jsme se nedokázali vyhnout, ukecali nás, že nás hodí do centra, sou dobře organizovaný, do centra k terminálu autobusů nás to stálo 20 000 pesos, pěkně nás obrali… ale což. V autobusovém terminálu, jenom jsme do něj vstoupili, nás odchytli také hned, je tam spousta společností, kdo dřív… Dvojnásobná cena než předchozí ale nesrovnatelná vzdálenost, přes celé Andy až do Mendozy.

Čekáme na bus venku (10:40), pěkně připaluje, ale vzduch mi přijde nádherný a i vítr je příjemný. Čekají na nás zadní sedačky, nejdřív jsme bágly začali rvát do toho co už tam stál, ale měl už zabraný zadní sedačky, zjistili jsme, že teda ten asi není pro nás, že jedeme až tím dalším, takže bágly ven a Franta, co nám je tam skládal nám vrátil i tip, který jsme mu dali. Mají zde dobré pečivo, vedle terminálu je hospoda s menu za cca 60,-Kč. Sedím uprostřed, takže paráda, jedou s námi i Němci. Vezeme i nějaký křesla na střeše, a i s nimi to slušně smaží.. Jedeme kus po transamerické dálnici, sjíždíme směr Los Andes, čekají nás nekonečné serpentiny bez krajnic a  svodidel – celkem bezpečný úsek (14:40), a tunely. Podél cesty bufíky (14:00), ½ l minerální vody – 500pesos, 1 ½ l – 1200pesos. Na hranicích (16:00) způsobíme menší zmatek, nedržíme se s naší skupinou z busu a řidič je z nás trochu nervní, tak pro příště, držet se pohromadě, aby to měl řidič pod kontrolou. Jedeme podél opuštěné železnice a rozpadajících se železničních mostů (16:00), které jsou pozůstatky pře 25 lety ještě fungující dopravy. Poprvé narychlo vidíme incké lázně se slavným mostem v Puento de Inca (16:10).

Mendoze, jen vylezeme z autobusu, je u nás baba a už nám nabízí ubytování, svůj krásný pokoj… další maník nás taky chce uhnat, ale bába po něm vyjede a nakonec jdeme s ní. Chceme vyměnit, není zde směnárna… Prý je to k ní jen 100 metrů, ale nakonec je to šest bloků, je to přízemní barák s dvorečkem a střešní terasou s bazénkem a pergolou, v podstatě místní klasický dům. Pomalu se stmívá a mi jdeme do centra (21:00), celkem štreka, přes most, směr Independencia Plaza, banky jsou zavřeny, měníme u soukromníka, za výlohou má šperky, dobrý kurz. Další směr – Carefour a nákup, míjíme Independencia hostel a outdoor obchod. Nakupujeme piva, víno a jídlo na cestu, mají divný pomeranče, chleba buchta za 200pesos, nemají čínské nudle. V centru to celkem pěkně žije, na náměstí u fontány promítají nějaký film (23:00), zahrádky jsou plné, živá hudba. Před půlnocí (23:30) se vracíme do hospedaje a pouštíme se do jídla – bagety, máslo, sýr… Po půlnoci jdeme spát, samozřejmě krátké postele, až mne z toho chytají v noci křeče. Redukce do zásuvek jsme brali zbytečně, naše zástrčky tam pasují bez problémů.

03 - 10.02.07 so – Mendoza a směr Puento de Inca, Camp Confluencia

Ráno se myjeme, jaksi mají sprchu bez hlavice. Vyrážíme do města pro permit, platíme ho v něčem jako záložně, potkáváme zde Ira, s kterým se nám podaří dojednat odvoz do Puente de Incas.

Rychle se vracíme do hospedaje pro bagáž, trochu nám hapruje čas, v 11:00 vyrážíme z ubytování, ve 12:00 jsme u hostelu Independencia, ještě kupujeme bomby (18$), mají zde krásný trika za 30$ (takový už nikde neobjevím). Cesta do Incas je s pěknými scenériemi, jedeme podél opuštěné železniční tratě. Míjíme i celnici, kde nás kontrolovali směrem do Argentiny. Zastavujeme u občerstvení, tam ještě kupujeme chleba a salám. Vedle krámu se sluní zajímavá kočka. Myšleno vzhledem a pro teď myšleno zvíře :o)

Končíme před Incas u mulařské společnosti – Aconcaqua Experience (15:00). Přebalujeme věci, některé přeci jenom pošleme mulou, musíme se vejít do 28kg. Hlavně posíláme jídlo, mačky, sedáky. Jsou zde kromě nás a Ira ještě tři Rakušané. V rámci mul máme dokonce i odvoz ke vstupu do parku, stanice Horcones (2.850mnm), což by jinak pěšky byla celkem cesta. Check-in jsme prošli bez problémů a vyfasovali jsme dle očekávání jak pytle na odpadky (16:15).

Jdeme chvíli společně s Irem, ale hned u jezera Lago Horcones se trháme a dáváme pozdní oběd. Musíme se posilnit, čeká nás 20 km pochod s plnou polní. Tady to při jarním tání musí vypadat hodně zajímavě. Na druhém břehu vcházíme do soutěsky, kde potkáváme muly, jedna se honákům splašila, tak jí šoupli na hlavu hadr. Přecházíme visutý most přes rozbouřenou řeku, která je jak kakao (17:30).

Camp Confluencia (3.300mnm, 19:20), stany rozbalujeme v horní části blízko kruhového sezení. Nad námi je stabilní stan, ve kterém navečír probíhala mše. A je tu problém, s benzínovým vařičem – MSR (na plyn i benzín). Soused nám ho pomáhá rozchodit a při té příležitosti poprvé ochutnávám Maté, nikomu jinému z nás nechutná, ale já si dávám, přeji jenom je to místňácká záležitost a je to dobré i na horskou nemoc.

04 - 11.02.07 ne – Camp Francia

Dnes nás čeká aklimatizace do bočního údolí pod jižní stěnu Aconcaqui, do kempu Francia (mnm). Kvůli nevlídnému počasí tam nedojdeme, obracíme to dříve. Zde také poprvé narazíme na první pole kajícníků, ale ty pravá rozsáhlá pole nás teprve čekají. Obracíme se pod jižní zasněženou stěnou Aconcaqui. Z této strany by to byl přeci jenom náročnější výstup (16:00).

05 - 12.02.07 po – Základní tábor

Vyrážíme (11:00) na druhou část pochodu údolím do základního tábora Plaza de Mulas, je to 18 km štreka suťovým údolím, přes brody a pak závěrečný výšvih do 4.300mnm. Jen co vyrazíme a strastiplně překonáme řeku v hlubokém zářezu kus nad táborem, Jana zjišťuje, že nemá tělové pouzdro s doklady. Naštěstí hned za námi jedou mulaři a někdo jim jí v táboře dal. Máme víc štěstí než rozumu, ale to ještě nevíme, že se to bude opakovat. V druhé části pochodu míjíme ruiny horské chaty, kterou kdysi zasypala kamenná lavina (18:00). Od ní začínáme i více nabírat výšku a navečer přicházíme ke strážcům u vstupu do základní tábora.

Kolega z Irska byl na aklimatizačním výstupu na protějším sedle, z kterého je prý krásný výhled na samotnou Aconcaqu.