Monday, 17 December 2018
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr
A photo on Flickr

Původně bylo v plánu přejezd pohoří Rodopy v Bulharsku a okruh v severním Řecku… ale z důvodu ne úplné rekonvalescence parťákovi zanícené achilovky jsme zvolili skromnější, ale stejně záživnou trasu a to kolem severních a západních hranic naší vlasti.
Žádné velké plány, zhruba se chceme držet hlavních cyklistických tras a to nejdříve Krušnohorské a poté Šumavské magistrály…

         Panorama z vyhlídky Na skále

 

6. 8. Čt – CHKO Labské pískovce

Přesun vlakem do Děčína, kde nasedáme na kola, a začíná pro nás dvoutýdenní cesta kolem hranic. Z Děčína podél Labe po trase do Hřenska až do Dolního Žlebu. Cestou nás lemují krásné pískovcové výstupy, vjíždíme do CHKO Labské pískovce. Z Dolního Žlebu ostře stoupáme po vlhké kamenité cestě na náhorní plošinu, kde doufám, že najdeme vyhlídku.  Nad pískovci se stáčíme na jih a snažíme se jet co nejblíže stěny a po chvíli objevujeme vyhlídku. Lesníci nezahálí a s využitím nejmodernější techniky velmi efektivně provádějí průsek. Projíždíme vesnicí Maxičky a pokračujeme lesy po zelené až na silnici pod Děčínským Sněžníkem, kde se napojujeme na cyklistickou Krušnohorskou magistrálu.

 

Dobrá hospoda na křižovatce u odbočky na kopec Děčínský Sněžník, doporučuji.

Zastavujeme se podívat na Tiské pískovce nad obcí Tisá, hlavní okruh je ovšem placený. První větší nákup v podvečer v Petrovicích, kde je zde v pohraničí obvyklí Market se vším možným, vedený Vietnamci. Díky nim jsme zde vlastně mohli celkem bez problému projíždět, bez nutnosti zajíždět do velkých obchoďáků do měst v podhůří. Jiné krámky s potravinami jsou zde velmi sporadicky a otevřeno také nemají moc často. Přejíždíme dálnici k hraničnímu přechodu Petrovice a nad vesnicí Krásný Les na louce rozbíjíme náš první bivak.

 

7. 8. Pá – PP Východní Krušné hory

Přes Krásný Les, Větrov a Adolfov s opuštěným a rozpadajícím se hotelem, jedním z mnoha, které cestou míjíme. Míjíme vyhlídku na Komáří hůrce a stoupáme nahoru na Cínovecký hřeben, přes který se dostáváme do Cínovce (Zinnwald) samotného s mnoha opuštěnými chalupami. Opět Market je snad jediné místo, které zde funguje. Mizíme z civilizace do lesa, kde se začínají už i rašeliniště, v Krušných horách častá. Vyhlídka Na skále, poté kolem Klínovčíku do Nového Města. Opět na lesní cestu, přes Pastviny, kolem velkých školek s mladými smrky sjíždíme k vodní nádrži Fláje, která zásobuje vodou celou kotlinu.  Kolem malebného chráněného Černého rybníka do obce Klíny, Mariánsko-údolním polesím do hraniční Nové Vsi v Horách (Deutschneudorf), kde po žluté polní cestě stoupáme na horu Svaté Kateřiny. I když nese jméno hora, je to přeci jen podhůří, protože po sjezdu opět stoupáme (výškových 250m) do Malého Háje s pěkným kostelíkem. Odbočujeme opět na lesní opuštěnou cestu a pro dnešek končíme v lesích u Volárenského rybníka. Tady se mi si podaří rozrazit hlavu o trám přístřešku…

 

 

8. 8. So – Sjezdovka na kole

Ráno vyjíždíme z lesa a před námi se otevírá údolí s obcí Kalem s romantickým ladovským kostelíkem. Přímo po hranici do Načetína, k hraničnímu přechodu Hora Sv. Šebestiána, zde přejíždíme na německou okresku, abychom nemuseli po naší frekventované silnici. U cedule staré poštovní cesty, která byla jen na německé straně, se vracíme na naše území, přejíždíme starý zarostlý mostek a míjíme pozůstatky historické cesty a pokračujeme lesy kolem rašelinišť k druhé velké vodní nádrži Krušných Hor – Přísečnice. Při stoupání od nádrže do Měděnce se objevují první květenství Bolševníku velkolepého. V Měděnci si nedávejte jídlo v hospodě u hlavní silnice, strašně pomalá obsluha. Přes Horní Halže ke Klínovci (1244mnm), na který vystoupáme po sjezdovce (výškových 250m).  Po obvyklém pivním občerstvení sjíždíme už po silnici do Božího daru, kde opět jediný otevřený Market nás zachraňuje od bídné smrti hladem. Po vedlejší silnici do lesa, přes Myslivny do Horní Blatné. Pak odbočujeme na lesní Bučinskou cestu vedoucí přes Zaječí horu (1008mnm), která nás dovede do krásného náhorního údolí s obcí Jelení, kterým pokračujeme kolem Velkého močálu, objíždíme kopec Milíř a sjíždíme dlouhým údolím podél Rájeckého potoka do Kraslic, které je sevřeno v hlubokém údolí. Zrovna zde probíhá hudební festival… tak je tu živěji než normálně. Ještě stihneme něco nakoupit a míříme hledat bivak někam za město. Po vystoupání nad město a skoro již za tmy se usidlujeme kus od silnice na poli za válec sena. Hudební produkce doléhá až sem, tak se příjemně usíná.

 

9. 8. Ne – Lázeňská kotlina

Přejíždíme hřeben, projíždíme přes obce Kostelní a Valtéřov do města houslí Luby, kde zrovna probíhá pouť. Tak si samozřejmě dáme klobásu na ohni, o který se nestará nikdo jiný než místní hasiči a osvěžující tříšť. Navštívíme i místní cukrárnu, kde svoji výškou vylekám moc hezkou obsluhu. Nad Luby se nám otevírá další výhled na chebskou kotlinu, v pozadí je již vidět Slavkovský a Český les. Pokračujeme přes Flusárnu, Smrčinu do Plesné, kde to opět bereme přes les, silnicí už máme dost. Další zastávka spojená s obědem je v obci Skalná, kde je hrad Vildštejn. Kousek od hradu opět příjemná restaurace, jménem Pohoda, s fajn obsluhou. Po červené ještě zajíždíme do blízké přírodní rezervace Soos, rozsáhlé rašeliniště s vyvěrajícími prameny – bahenními sopkami. Nachází se zde evropská rarita - tzv. křemelinový štít - nahromaděná křemelina ze schránek jezerních řas rozsivek usazených na dně jezera. Je to "měsíční" krajina rozbrázděná erozí a pokrytá žlutou a bílou vrstvou vysrážených minerálních solí. V muzeu velkoplošné reprodukce obrazu mistra Zdeňka Buriana. Odtud je to co by kamenem dohodil do Františkových Lázní, kde děláme ochutnávku většiny místních pramenů a vítězný Sluneční pramen si odvážíme v plných bidonech sebou. Františkovy mne trochu zklamali, protože tam kromě jedné hlavní třídy a promenády se známým hudebním pavilonem nic není. Moc se zde nezdržujeme a rychle přejíždíme do blízkého Chebu, kde ještě chceme stihnout otevřený nějaký obchod.  Přes výletní Komorní Hůrku podél vodní nádrže Skalka přijíždíme do Chebu, který nás vítá mohutným opevněním a krásným náměstím se zachovalým Špalíčkem. Po nákupu a po modré vyjíždíme z města směr vodní nádrž Jesenice, kde chceme najít místo na vykoupání. To se nám nezdaří a máme dokonce problém i s místem na bivak neboť je to tu samá chata. Nakonec rozbíjíme stan za jednou chatovou osadou.

10. 8. Po – V tom rybníku se opravdu nedalo koupat

Ráno přejíždíme do blízké vsi Lipová, kde v parčíku posnídáme. Zde se to již začíná hemžit cyklisty, jsme přeci jenom v rovinaté oblasti. I několik těžkáčů s plnou polní, vede tudy trasa do Němec. Přes dolní Ležany, Salajnu, Dolní Žandov, stoupáme kolem Chebkého Vršku a sjíždíme do staré vody u Lázní Kunžvart. Přes pole do obce Tři Sekery, kolem starých hutí do Broumova, zde objíždíme Hvozdný potok starou dubovou alejí, která už obrostla lesem. Stoupáme do hlouby lesa, najíždíme na Ždárskou cestu, přes Žďár, Halže do Tachova. Zdejší Čínskou restauraci na náměstí naopak vůbec nedoporučuji. Po nákupu a za lehkého deště vyrážíme, za městem se déšť naštěstí uklidňuje, opět hledáme místo na koupání. Dle mapy je u vesnice Žebráky koupací rybník. Po té co k němu sjedeme a projíždíme pastvinami, začínáme pochybovat. Možná se v něm někdo koupe, ale tak možná krávy. S nepořízenou se vracíme na silnici a dojíždíme k Rozvadovské dálnici, kde kousek za Svatou Kateřinou na kraji lesa bivakujeme.

11. 8. Út – CHKO Český Les

Probouzíme se do mlžného a mokrého rána, celou noc pršelo. Vyrážíme po lesní cestě přes hájovnu Diana a po červené do Železné, kde si dáváme snídani. Je zde za vietnamskými stánkaři schované bistro, které má v rukou správná paní, která vaří vynikající bramboračku.  Cestou sem ještě potkáváme podél cesty na kraji lesa úžasný exemplár, 30 centimetrový Kotrč kadeřavý. Ze Železné opět vjíždíme do lesů, přes ves Rybník do Nemanic. Míjíme několik zaniklých předválečných vesnic, zbyly z nich opravdu už jen terénní náznaky a hromady kamenů. Celkem zbytečně si vybíráme trasu po lesní cestě přes kopec Bučina ve výšce 860m, je to neskutečně ostré stopání, i když nově upravený a vyasfaltovaný, takže na úseku tří kilometrů nastoupáme 300 výškových metrů. Stejně hned zase klesáme na silnici do Capartic, kde se stačíme akorát schovat před lijákem. Po dešti vyjíždíme z lesa a u památníku Šimona Baara se nám otevírá pohled na Chodsko, do kterého míříme. Sjíždíme přes obci Chodov do Babylonu, který je na dopravní tepně na přechod Folmava, ale hlavně je tu vyhlášené přírodní koupaliště. Dnes je ovšem úplně prázdné, přeci jenom je po dešti a není ani nejtepleji, tak je nám při vstupu řečeno, že jsme dnes jediní návštěvníci a proto asi také nemají na rozměnění a pouštějí nás zadarmo. Konečně voda, jaká to nádhera! Na protějším břehu v ústraní také ještě pereme nějaké ty spodky. Zkoušíme kemp, ale není zde ani hospod, tak bereme klasiku, přejíždíme již za tmy nad Babylon a nad Starou Pasečnicí na louce na kraji lesa otočenou k východu, bivakujeme.

12.8. St - Stoupání k Černému jezeru

Budíme se do slunného rána, přes Pelechy, Mrákov do Koutů na Šumavě, kde si pochutnáváme na místním pivu před příjemnou hospůdkou schovanou za kostelem. Vchází se do ní přes malou dřevěnou pavlač a malé zádveří. Samotná hospůdka je malá s malým výčepním pultem a malým panem hospodským… jenom to pivo točí velké. Přejíždíme do blízké Kdyně, kde si odložím plnou polní a vyrážím jen nalehko na rychlý výšlap na hrad Rýzmberk, 200m výškových metrů za čtvrt hodiny. Je zde opravená věž s vyhlídkou, škoda že z části stíní přerostlé okolní stromy. Směřujeme dále směr Nýrsko, musíme jet kus do Hluboké po frekventované silnici. Ale již můžeme vidět podél silnice v polích stavbu nové cyklostezky, jen tak dál… Z Hluboké na vedlejší, přes Chodskou Lhotu, Pocinovice a Bystřici do Nýrska. Teď nás čeká dlouhé stoupání až do Špičáckého sedla nad Železnou Rudou. Začátek vede k vodní nádrži Nýrsko, přijíždíme zespodu pod hrází, na kterou nastoupáme, přejedeme a ze západu objíždíme. Zde potkáváme u cesty nádherné ostružiny, kterým neodoláme a nacpeme si břuchy. Pozvolna stoupáme do Špičáckého sedla, kde s potěšením vidím otevřený malý Coop v hotelu Karl, díky tomu nemusíme sjíždět do Železné Rudy. Odtud vede již pohodová cesta po vrstevnici přímo k Černému jezeru. Kousek dál za jezerem za bývalou ubikací vojenské roty v srdci I. chráněné zóny na mýtině rozbíjíme bivak. Stavíme již při začínajícím dešti. Hold jsme na Šumavě a ani jiné počasí než takovéhle ani nemůžeme očekávat.

13. 8. Čt –

Dnes je celý den zataženo, chvílemi prší, ale i tak ujedeme kus cesty. Vracíme se do sedla, přejíždíme silnici a pokračujeme dále do lesa po stezce 38, která nás přivádí na úplně novou lesní asfaltku.. Ale po chvíli zjistíme, proč se nám zdála tak nová. Nejen že se nám začíná lepit asfalt na pláště, ale dojíždíme i silničáře jak s finišerem pěkně pokládají ten nový koberec… jen tak tak jsme stihli rychle sjet, ještě chvíli jet po tom horkém asfaltu a pláště by šli do věčných lovišť.  Že něco takového potkáme na lesní cestě, nás teda nenapadlo. Další úsek už je zase kamenitý, tak si alespoň zase omlátíme nalepený asfalt. Pokračujeme po cyklostezce lesem, přejíždíme hlavní do Železné Rudy, pokračujeme údolím potoka Křemelná kolem kapličky na místě bývalé vesnice Zhůří, tato oblast je chráněným Zhůřským hnízdištěm. Po najetí na trasu 33 Šumavské magistrály se počasí rázem mění, stačí přejet jeden hřeben.  Stále projíždíme I. zónou parku přes Skelnou, zde je dokonce kus cesty směrem na Prášily dlážděný. Zde posedíme na jídle v hospodě a dále směřujeme na Srní, a celou trasu nás i zde lemuje výstavba novou cyklostezku. Před Srním v obci Mechov odbočujeme na A2114 a jedem podél technické památky – Vchynickotetovského plavebního kanálu, který nás povede až k rekonstruovanému hradlovému mostu a památce zvané rechle. Odtud stoupáme přes Modravu do Filipovy Huti, přejíždíme hřeben a sjíždíme do Kvildy. Pěkný dřevěný kostelík. Z Kvildy nás čeká příjemná jízda údolím podél Teplé Vltavy, míjíme první vodácký kemp Zahrádky, dojíždíme přes Borovou Ladu a Horní Vltavici až do Lenory, kde najdeme poloprázdný vodácký kemp Houžná a blízko vody stavíme stan… a bez žádného otálení vlézám do pekelně studené Teplé Vltavy. Pivečko v hospůdce pak bodne.

14. 8. Pá –

Přes Lenoru opět na lesní cestu kolem hájovny, Volarských šancí, kus po Zlaté solné stezce, po stezce 1024kolem Stožecké skály do Stožce. Odtud k Lipnu podél Vltavy jezdí jedno kolo za druhým, proto odbočujeme a pomalu nastoupáme zhruba do 900mnm k další technické památce – Schwarzenberskému kanálu a to rovnou k jeho nejzajímavější části – vodnímu tunelu. Jedeme dále podél, přes akvadukt až na rozcestí Raškov, kde sjedeme do Nové Pece a k Lipnu. Po severní straně dojíždíme přes Horní Planou do Černé v Pošumaví, bivakujeme za oblastí Jestřábí, na doslech tu máme dva koncerty.

 

15. 8. So –

Ranní idyla motýla a šneka. Dnes si dáváme oraz a využíváme krásného dne k regeneraci.  Voda je příjemná. Objevujeme v jedné hospodě grilovaná kuřata, ale je na ně čekačka a i tak se ne na všechny, co si ho objednají, dostane… ale mi jsme si každý tu svoji půlku vybojovali.

16. 8. Ne –

Dnes končíme naši túru kolem hranic, přesuneme se do Českých Budějovic. Držíme se blízko tratě, Tom má v háji koleno, tak kdyby mu v něm ruplo úplně, abychom to měli blízko k vlaku. Přes Muckov, Hořice, Kladenské Rovné, Čertův mlýn a Kájov do Českého Krumlova. V Kájově se zastavujeme u krásného kostela Nanebevzetí P. Marie. Zastavujeme zde na obligátní točenou zmrzlinu a z Krumlova jedeme po evropské trase 12 České Budějovice – Dolní Dvořiště a v poledne jsme ve Zlaté Koruně. Jak nahoře nad Lipnem byli kempy poloprázdné, tak zde je vodáků spousta. Stoupáme od řeky do Štěkří, Čertyně, Boršov po stezce Rožmberského dědictví, která nás přivádí do Budějovic. Příjemná hospoda hned za Masnými krámy - U Tří sedláků, mají totiž venkovní sezení a příjemné ceny.

Zde se rozdělujeme, Tom valí na Pragl a já si to směřuji směr Vysočina. Dnes chci ještě dojet k Třeboni. Přes Dubičné, Zaliny, Zvíkov, Štěpánovice na Dunajovickou horu, kde je krásný výhled na rybníky třeboňska. Dunajovická hora je nově upravené výletní místo s křížovou cestou, se zatopeným lomem plném ryb a dobrou vodou v lesní studánce.

17. 8. Po –

Lesem po zelené do Třeboně – rybník Svět, zámek, náměstí a pivovar Regent a po 1034 a 1035 kolem rybníků Káňov, Rožmberk, Vdovce do Stříbřce a po červené do Stráže nad Nežárkou. Zde mne schovaného pod mostem chytila pořádná průtrž mračen. Po dešti dojíždím na náměstí, kde doporučuji hospůdku napravo ve směru k zámku, tak velkou porci už jsem dlouho nedostal. Ze Stráže do Lásenice to beru po žluté turistické, což je pěkná divočina podél Nežárky. Cestou odbočuji a zajíždím do Dvorců, kde by měla být lidová architektura, ale nikde ji zde nějak nevidím. Z Lásenice přes hlavní přejedu na cyklotrasu Greenways, která mne dovede do Jindřichova Hradce, zámek objíždím ze západní strany, odkud jsou neobvyklé pohledy na zámek a rondel. Nádvoří zámku jsou již teď po páté liduprázdná, čímž zámek dostává tajuplnější nádech.  Vyrážím dále, přes Pluhův Ždár se zámkem a kostelem, do Červené Lhoty, kam dorážím v podvečer a opět je to tu liduprázdné. Přeci jenom je také pondělí, zavírací den. Kousek za zámkem přes silnici na kraji louky rozbíjím bivak.

18. 8. Út –

Ráno se vracím k Červené Lhotě a čekám na slunce, stejně jako slečna s batůžkem, která si také přivstala. Dnes ale zrovna nemáme moc štěstí. Přes Deštnou (trasa 1182), Horní Radouň (trasa 1239), Novou Včelnici do Žirovnice, kde zajedu k zámku a sýpce, kostel právě opravují. Dál přes Počátky mne cyklostezka zavádí do lesa na turistickou trasu, kterou ale na kole nejde projet, takže to místy vedu. Kdo to vymýšlel, tak tu snad nikdy nebyl. Po polních cestách přes Horní Olešnou, Zahrádky, Domašín, Horní Pole a Světlou kolem Javořice k vyhlídce Míchova skála, ze které je alespoň někam vidět na rozdíl od vrcholu Javořice samotného. Toté mne již čeká Telč a závěrečná trasa přes Mysliboř, Panenskou rozsíčku, Bezděkov s výslapem nad Palvov, průjezd mezi větrnými elektrárnami, přes Stonařov, Jestřebí, kolem Brtnice přes Unříňovice a chalupa na Kolíbl byla moje konečná. Do Prahy nazpátek jsem se již nechal přiblížit vlakem.